O liškách

Liška jako symbol chytrosti a divokosti. V keltské mytologii je liška průvodcem člověka v posmrtném životě a pomáhá jeho duši najít cestu dál. Tradiční postava japonské mytologie Kitsune znamená v japonštině „liška“. Příběhy jej popisují jako inteligentního tvora s magickými schopnostmi, které se zvyšují s věkem a zkušenostmi. Velmi důležitou schopností lišek je jejich přeměna v člověka. Japonské mýty a legendy jsou plné krásných a chytrých žen, jež se nakonec ukázaly být liškami. Nejčastěji se setkáváme s příběhy o liščích manželkách, které často obluzují muže, snaží se je přimět k nepravostem či jinak páchají zlo.

O liškách se traduje, že jsou obdařeny vyšším rozumem, dlouhým životem a kouzelnými schopnostmi. 

Liška a čáp

Jednou pozvala liška čápa na hostinu. Uvařila polévku a předložila ji čápovi na mělkém talíři.

Pobízela čápa: "Jez, čápe, jen jez! Jiné jídlo nebude."

Čáp svým dlouhým zobákem ani kapky nabrat nemohl, liška však mezitím, co se čáp marně pokoušel jíst, vylízala talíř jazykem dočista.

Za chvíli na talíři nic nezbylo. Liška snědla polévku sama.

Čáp řekl: "Zítra budu vařit zase já. Zajdi ke mně na oběd, liško!"

„Ráda přijdu,“ řekla liška.

Druhý den přišla liška k čápovi. Čáp dal jídlo do láhve. Řekl: "Jez, liško, jen jez! Jiné jídlo už nebude."

Jídlo pěkně vonělo. Liška čichala a olizovala se. Pobíhala kolem láhve, ale do láhve nemohla. Zatím čáp zobákem nabíral a nabíral. Za chvíli v láhvi nic nezbylo. Čáp snědl všechno sám.

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.